Ubytování Český ráj - U Dědka stylová dovolená v ČESKÉM RÁJI

Mladostov č. 2 - statek Vladimír KOPECKÝ

Statek - jeden z pěti nejstarších a největších stavení v obci

Ubytovani Český ráj

Ubytování Český ráj

Pani Kopecká rozená Mizerová, matka p. Kopeckého, byla drobná žena. Ve stáří jí sužovala nemocná páteř, zřejmě následek těžké práce na poli. Chodila ohnutá skoro k zemi. Nedokázala se narovnat. Pocházela z Mladostova, za svobodna se jmenovala Mizerova. Její matka se pravděpodobně jmenovala za svobodna Egrtová. To by měl být náš rod… Ještě jedna zajímavost. Její sestra byla vdaná ve velkém statku v Poddoubí. To je vesnice pod Vyskří. Bylo to velmi bohaté stavení, proto hospodář všechny cennosti, zlato atd. zakopal, když vypukla válka. Jenže posléze dostal mozkovou mrtvici. Cennosti se už nikdy nenašli…Jsou tam ukryté dodnes. 

Pan Kopecký st. se na statek přiženil. Říkalo se, že si jí vzal kvůli penězům, jelikož nebyla hezká. Brzo ale ovdověla. Pana Kopeckého / manžela/ na poli „ potahali „ koně a následkem toho zemřel. Zůstala sama na celý statek a dvě malé děti.  Panu Kopeckému ml. bylo 12 let. Všichni ve vesnici jí obdivovali, jak bez muže zvládá všechny práce na statku až do doby než vyrostl její syn. Jenom občas přes zimu k ní zašel  vzdálený příbuzný, aby provedl koně. Nemohli celou zimu stát v maštali. Prý je vodil kolem Kacanov. 

Později se dospělá dcera vdala o odešla z Mladostova. Pan Kopecký ml. se ženil až kolem 50 let svého věku. Vzal si rozvedenou paní z Vystře, která měla dvě dcery a dvojčata, syny. Ty nyní jezdí na statek pracovat a p. Kopeckého mají jako svého otce. Její první manžel byl sukničkář a o rodinu se nikterak nestaral. Ona se měla se čtyřmi dětmi co ohánět. Pamatuji si jak moje matka říkala, že p. Hendrychová, nyní p. Kopecká, chodila v noci na družstevní brambory, aby měla co dětem dát jíst. Všichni to ve Vyskři věděli, ale všichni dělali jako že nic nevědí… Pamatuji si, že to byla  krásná žena. Měla pěknou tvář a nádherné vlasy. Bydlela s dětmi na staré poště v obecním bytě ve Vyskři.

Rodina Kopeckých si tak nějak žila pro sebe. S nikým se moc nestýkali. Jejich hlavní zájem grunt.

Pouze na dvou statcích na Mladostově se chovali koně. P. Kopecký měl dva. Velice dobře se o ně vždy staral. Byli to nádherné stvoření. Chodila jsem se koukat jak je hřebelcuje. Trochu jsem se jich jako dítě bála, ale na druhou stranu měli můj nesmírný obdiv. Maštal byla hned za vejmiňkem. Vejminěk , to jsou ty okna k cestě na Váš statek.  Pamatuji si na jednu příhodu. Bylo mi tak 3 roky . Utekla jsem babičce, že půjdu za mámou, která pracovala na poli na Koutech. / První domky od Mladostova na Vyskeř/  Celá unavená jsem ale usnula v ouvoze. Po cestě jel p. Kopecký s koňmi a ty se zastavili a nechtěli jet dál. On si všimnul jak spím u cesty, naložil mě a odvezl k mámě. Tím chci říci, jak ušlechtilé ty koně byli. Možná také tím, že mě znali se vzepřeli jet dál, aby mě vůz nepřejel.

Koně používal k práci na svém poli a také chodil na ostatní statky. Můj otec si ho najímal také.

Jinak, p. Kopecký byl v mládí opravdu přitažlivý muž. Vysoký, statný. Myslím, že o něho měly ženy zájem, ale on asi byl náročný.

Na statku měli velkou kuchyň a za ní parádní pokoj s nádherným starožitným nábytkem. Ten tam bude určitě dodnes. Obrovskou knihovnu se spoustou knih. Jako by to nebyl ani selský nábytek, ale městský.

Stejně jako mému otci, i jemu komunisti zabrali většinu pozemku atd. Hospodařil tedy jen na poli naproti domu.

Na všem co rostlo na jeho pozemku velice lpěl. Pamatuji si, jak moje matka celá vyděšená běhala za našimi slepicemi, které nedopatřením přeběhli na Kopecké. Jako děti jsme měli přísně zakázané utrhnout jedinou třešni u cesty. Ovšem to bylo právě ono, byly nejchutnější.

Jinak to byla velice věřící rodina, jako ostatně všichni starousedlíci. Každou neděli p. Kopecký chodil vyšnořený do kostela na Vyskři. Musím podotknout, že mu to opravdu vždy velice slušelo.

Jediné co nedokážu pochopit je jeho péče o psi na statku. Všechny co se pamatuji byli velice zanedbaní, nemocní. Většinou se potulovali hladoví po vesnici. Byli vždy tak trochu polodivocí a lidé se jich báli.

Taky jeho dvůr na statku byl plný nepořádku. Už jako dítěti mě vadilo, že hnedka u vchodu do obytné části měli hnůj plný létajících much. Všechno mě připadalo takové zchátralé, stodoly a tak.

 

<<předcházající

 

další>>