Ubytování Český ráj - U Dědka stylová dovolená v ČESKÉM RÁJI

Mladostov čp.7 - domkaři - Jindřich RANDÁK

Původně zde bydleli Venclovi. Starou paní si ještě pamatuji. Dost často nás honila z pole, kde jsme si jako děti hráli. Běhat v dozrávajícím obilí se nesmělo. Ale jinak to byla hodná paní menšího vzrůstu.

Její dcera si vzala p. Randáka, tuším z Vyskře. Pracoval v Turnově jako zámečník a měl zlaté ruce., což bylo vidět všude u nich v domku. I letitá škodovka zářila plným leskem, jako by právě vyjela z výrobní línky.

Měli spolu dva syny. Staršího Zdeňka a mladšího Jindru. Ten je o dva roky starší než já, tak jsme spolu často trávili dětství.

Vzpomínám na spoustu zážitků. Jednou mi i asi nevědomky zachránil život. Hrála jsem si na seníku a Jindra něco šťoural v kůlně dole. Najednou jsem zavrávorala a padala po zádech z třímetrové výšky dolů. Naštěstí přímo do kočárku, který zrovna on, jako báječný objev táhnul z kůlny ven. Tak můj dopad byl do měkkého a ne na tvrdý beton.

Někdy mě taky štval. Chodila jsem asi do druhé třídy základky na Vyskři. To každodenní šlapání tam a zpátky bylo naprosto strašné. Jindra dostal od rodičů nové kolo, na němž jezdil do školy a vždy když mě předjel, poškleboval se, že jdu pěšky. Doma jsem potom vydatně řvala, že chci kolo taky. Nebylo mi to povoleno. Máma se bála, aby se mi něco na silnici nestalo.

Jindra mi byl vždy velice blízký, prostě kamarád z dětství, na kterého se nikdy nezapomene.

Oba dva kluci zdědili po matce mírnou a tichou povahu. Jindra navíc šikovné ruce po otci. Už v mládí rád pracoval se dřevem. Spoustu let jsem ho neviděla, ale odhadla bych, že dřevo má dominantní místo u něho v domě i v pensionu na Vyskři.

Domek měli Randákovi vždy v naprostém pořádku. Vše pěkně moderně zařízené. Naproti obytné části stál chlév, na místě dnešní garáže. Vedle králikárny plné králíku a z boku velká stodola. Po kamenných schodech se sestupovalo k terasové zeleninové zahrádce, která byla vždy pečlivě opatrovaná.

Poslední léta, když jsem viděla jak je vše zarostlé plevelem, mi bylo nějak smutno. Se smrtí pana Randáka, jako by zemřela i zahrada. Stejné to bylo i na našem statku. Po smrti mého otce, jako by pomalu umíraly stromy v jeho milovaném sadu.

Často vzpomínám i na p. Randákovou, byla to moc hodná pani. Chodily jsme spolu každý den na autobus do Kacanov. Jako by to bylo dnes. Při ranní směně, ve 4.30. byl sraz u Hlubůčku. Celou půlhodinku, co nám trvala cesta k autobusu, jsme si jen tak povídaly. Navíc to byla nádherná procházka probouzející se krajinou. Srnky se pásly u lesa, ptáci nádherně prozpěvovali. Prostě ráj na zemi.

V zimě se stala tato cesta zajímavější jízdou na saních. Nasedlo se u cedule stoupání a během chvilky se sjel celý Žamberák. Dole u domku Kopalových, jsme opřely sáně o násep a odpoledne si je zase vzaly. Nikdy se nestalo, že by je někdo přes den ukradl.

 

<<předcházející

další>>